O skautingu

Posláním skautingu je podporovat osobnosti dětí a mladých lidí, jejich duchovních, mravních, intelektuálních, tělesných a sociálních vlastností. Cílem je připravenost jedince plnit povinnosti k sobě samých, bližním, vlasti, přírodě a celém lidskému společenství.

Skauting v bodech

Historie skautingu

Ernest Thompson Seton

Za kolébku skautingu je považována Amerika a Anglie. Roku 1092 založil v Americe spisovatel, kreslíř a znalec přírody, Ernest Thompson Seton, výchovné hnutí mládeže Woodcraft Indians (1916 přejmenováno na Woodcraft League). Toto hnutí nejen pro chlapce bylo postaveno na ideálu života v přírodě, naplněno romantikou amerických Indiánů, s vypracovanou symbolikou, rituály a výchovným a sebevýchovným programem v duchu lesní moudrosti. Seton je považován buď za přímého předchůdce skautingu, nebo dokonce za jeho spoluzakladatele. Byl přímým inspirátorem Roberta Baden-Powella a jeho organizace ve Spojených státech na nějaký čas se skautingem splynula.

Robert Baden-Powell

Za počátek skautingu jako takového se pokládá rok 1907, kdy Robert Baden-Powell – významný britský generál a hrdina 2. světové války, podnikl s asi 20 chlapci první pokusný skautský tábor na ostrově Brownsea. Úspěch tábora jej podnítil v pokračování projektu: 1908 dokončil a vydal rukopis knihy Scouting for Boys, kde představoval a nabízel program chlapcům v tak přístupné a srozumitelné formě, že kniha ihned získala jejich zájem. Když v září 1909 B. P. svolal celonárodní setkání skautů, aby zjistil, jaký ohlas skauting mezi chlapci vyvolal, reagovalo více než 100 000 chlapců i několik skupin dívek. Za rok bylo prvních skautek na 600 a B. P. byl nucen na tuto situaci reagovat – jeho sestra Agnes se ujímá dívčí organizace. To bylo v roce 1910, B. P. definitivně opustil armádu, aby se dále mohl věnovat pouze skautům. Tou dobou je skauting se svými více než 100 000 členy nejdůležitějším mládežnickým hnutím v Evropě.

Antonín Benjamin Svojsík

Rok 1911 je považován za rok vzniku českého skautingu, kdy Antonín Benjamin Svojsík (A. B. S.), inspirován návštěvou Anglie, zakládá první český skautský oddíl. Roku 1912 již Svojsík pořádá první skautský tábor u myslivny Vorlovna pod hradem Lipnice. Po Svojsíkově neúspěšném pokusu realizovat skautské myšlenky a metody na půdě Sokola, byl v roce 1914 založen spolek Junák - Český skaut.

Bezprostřední předchůdkyní českého dívčího skautingu, založeného v roce 1915, je Popelka Billiánová. První družinu Sasanek založila PhDr. Anna Berkovcová na základě prosby abiturientky dívčího lycea Vlasty Štěpánové (později Koseové).

V roce 1938 došlo pod tlakem nepříznivé politické situace k zániku Svazu junáků – skautů a ke sloučení všech skautských organizací v ČSR do spolku Junák. Ten však neměl dlouhého trvání a 28. října 1940 byl dekretem státního tajemníka Protektorátu, K. H. Frankem, zlikvidován.

Po skončení 2. světové války dochází takřka ihned k obnovení českého skautingu – opět ve sjednocené organizaci Junák. Ani toto obnovení netrvalo dlouho. Díky úspěšným pokusům KSČ o infiltraci Junáka svými kádry byly v roce 1948 legitimní odbory Junáka nahrazeny nelegitimními a paralyzovaný Junák byl nakonec v roce 1950 zrušen. Jeho místo zaujal Pionýr.

Vývoj v roce 1968 označovaný jako „události Pražského jara“ umožnil skautům vyjít z ilegality a organizace Junák byla znovu, po skoro 20 letech, obnovena. Po 2 letech, v únoru 1970, byl Junák potřetí (a doufejme, že naposledy) rozpuštěn. Český skauting se vrátil do ilegality a skauti se stali terčem perzekucí husákovského totalitního režimu se sovětskými tanky v zádech.

Definitivní konec pronásledování skautingu v naší zemi zaznamenala až „sametová revoluce“ v listopadu 1989. A již 2. prosince téhož roku došlo k obnovení Junáka jako největší československé skautské organizace.